Ztrácíme schopnost číst s porozuměním?

Odeslal:

21 února, 2024

Podle nejnovějších výzkumů je odpověď kladná. Obavy z toho, že o tuto zásadní dovednost přijdeme, jsou největší u dětí, které právě přecházejí z fáze „učení se číst“ do fáze „čtení za účelem učení“, což se obvykle děje kolem devátého či desátého roku věku.[1]

V nedávném článku v deníku The Guardian[2] americký novinář John R. MacArthur odkazuje na nejnovější průzkum amerického ministerstva školství, který „zjistil, že schopnosti porozumění textu u třináctiletých se od školního roku 2019–2020, který byl poznamenán pandemií covidu, zhoršily v průměru o čtyři body, a co je ještě alarmující, že v porovnání s údaji z roku 2012 činil průměrný pokles sedm bodů. Výsledky nejslabších žáků klesly pod úroveň čtenářských dovedností zaznamenanou v roce 1971, kdy byla provedena první celostátní studie.“

Poznamenává, že za tento pokles jsou z velké části viněny pandemie Covid-19 a lockdowny, během nichž bylo výukové dění přesunuto do online prostředí, avšak „zajímavé je, že se téměř nemluví“ o „osvětlené obrazovce zobrazující pixelový text namísto tištěného či kopírovaného textu“, kterou většina dětí k čtení používala již dlouho před rokem 2020.

Problém se čtením digitálního textu

Ve srovnání s čtením z tištěného textu představuje čtení digitálního textu řadu výzev, mezi nimiž hraje významnou roli povaha digitálních zařízení, která používáme, a snadný přístup k nejrůznějším rozptýlením, který nám tato zařízení nabízejí. Jde ale také o to, jak digitální texty čteme – obvykle to zahrnuje posouvání a přelétávání textu, ať už se jedná o textovou zprávu od kamaráda, článek na internetu nebo důležitý výukový materiál od učitele.

Jak jsme již zmínili v předchozím článku, stále více výzkumů se zabývá srovnáním vlivu čtení digitálních textů s tištěnými a dochází k závěru, že papír a tištěná podoba vždy vítězí.

MacArthur ve svém článku poukazuje na nejnovější studii, která odhaluje negativní důsledky čtení digitálních textů oproti tištěným.

Do studie, kterou provedl tým neurovědců pod vedením dr. Karen Froudové z Teachers College při Kolumbijské univerzitě v USA, se zapojilo 59 dětí ve věku od 10 do 12 let, které měly za úkol číst původní texty na papíře i na obrazovce. Zjistili, že účastníci četli hlouběji při čtení textu na papíře ve srovnání se čtením na obrazovce, kde bylo „pozorováno povrchní čtení“.

Co je to hloubkové čtení?

Před nástupem digitálních textů se většina čtení v větší či menší míře jednalo o hluboké čtení.

Hluboké čtení nespočívá jen v tom, že se dozvíme, co text říká, ale také v tom, že pochopíme, co tím autor myslí. Vyžaduje to soustředění, což znamená žádné rozptýlení – a to je v našem stále více digitalizovaném světě těžko dosažitelné.

Hloubkové čtení je dnes pro většinu lidí výzvou, a to i pro ty z nás, kteří vyrostli ještě před nástupem digitálních technologií. Pro děti, které se učí ve škole, kde se digitální texty v posledních letech stávají stále běžnější normou, to však představuje vážný problém.

Ve svém článku z roku 2009 s názvem „Význam hlubokého čtení“ poukázaly Maryanne Wolfová, vědkyně, pedagožka a zastánkyně dětí a gramotnosti po celém světě, a Mirit Barzillaiová, autorka knihy „Learning to Read in A Digital World“ (Učení se číst v digitálním světě), na výzvy, kterým děti při hlubokém čtení čelí:

„Pod pojmem ‚hluboké čtení‘ rozumíme soubor sofistikovaných procesů, které podporují porozumění a zahrnují inferenční a deduktivní uvažování, schopnost analogického myšlení, kritickou analýzu, reflexi a vhled. Zkušený čtenář potřebuje k provedení těchto procesů pouhé milisekundy; mladý mozek potřebuje k jejich rozvoji roky. Obě tyto klíčové dimenze času jsou potenciálně ohroženy všudypřítomným důrazem digitální kultury na bezprostřednost, informační přetížení a mediálně podmíněným kognitivním nastavením, které upřednostňuje rychlost a může odrazovat od uvážlivého přístupu jak při čtení, tak při přemýšlení.“[4]

Pokud lze soudit podle výsledků hodnocení čtenářských dovedností dětí v USA a ve Švédsku, obavy Wolfa a Barzillaiho se nyní naplňují. Existují však opatření, která lze přijmout – a která se již přijímají –, aby se čelilo negativním dopadům digitálního světa na čtení.

Znovuzavedení papírových textů do škol

Ve Švédsku, kde se ve vzdělávání uplatňuje „hyperdigitalizovaný přístup“, nyní školy podnikají kroky k tomu, aby se opět kladl důraz na tištěné knihy, čas vyhrazený pro tiché čtení a nácvik psaní rukou.

Tento krok je reakcí na pokles úrovně čtenářské gramotnosti u dětí, který je podobný tomu, k němuž došlo v USA. Mezinárodní hodnocení odhalilo pokles úrovně čtení u švédských žáků čtvrtého ročníku (ve věku kolem devíti let) z průměrné hodnoty 555 v roce 2016 na 544 v roce 2021.[5]

Význam tištěných knih v domácnosti

Ačkoli rodiče možná ne vždy dokážou kontrolovat či přímo ovlivňovat to, zda škola upřednostňuje digitální zdroje před tištěnými, mohou na děti působit doma. Wolf zdůrazňuje význam role rodičů při podpoře čtení tištěných knih v domácnosti, aby se stalo stejně přirozenou součástí každodenního života dětí jako digitální média, a pomáhalo tak rozvíjet to, co Wolf nazývá „bi-literárními“ dovednostmi.[6]

65 % spotřebitelů dává přednost tištěným materiálům

Mají-li na výběr, většina spotřebitelů dává přednost tištěným materiálům. Průzkum organizace Two Sides z roku 2023 odhalil, že 65 % evropských spotřebitelů dává přednost čtení tištěných knih a 52 % se domnívá, že se děti při čtení z tištěných materiálů naučí více než z digitálních (pouze 16 % s tím nesouhlasí). Dalších 45 % souhlasilo s tím, že lépe porozumí příběhu, když čtou zprávy v tištěné podobě, než když je čtou online.

Závěr: Tištěné materiály jsou pro učení lepší

Stále větší množství výzkumů zabývajících se rozdíly mezi čtením tištěného a digitálního textu přináší čím dál jasnější obraz toho, že z hlediska učení je tištěná podoba nejvhodnější.

Ve svém článku v deníku The Guardian MacArthur cituje Froudovou a její tým, kteří „ačkoli se zdráhají vydávat konkrétní doporučení ohledně postupů ve třídě a učebních osnov, uvádějí: ‚Domníváme se, že tyto výsledky studie opravňují k tomu, abychom se připojili k hlasům… a naznačili, že bychom tištěné knihy zatím neměli vyhazovat, protože jsme u našeho vzorku účastníků mohli pozorovat výhodu v hloubce zpracování při čtení z tištěného textu.‘“