Článek DMA: Chyby při třídění odpadu, tisk a „wishcycling“

Všichni chceme v otázce recyklace postupovat správně, že? Pokud toto čtete, patříte pravděpodobně k těm 90 % britských spotřebitelů, kteří v průzkumu organizace Recycle Now uvedli, že recyklují domácí odpad, a to každý den nebo několikrát týdně.

Pokud patříte mezi těch 4 %, kteří tvrdí, že nikdy netřídí odpad, můžete teď přestat číst.

Tam, kde bydlím, máme před domem čtyři popelnice. Je to hotová popelnicová přehlídka. Jedna má modré víko na tříděný odpad, hnědé víko na zahradní odpad, malý zelený kbelík na potravinový odpad a černé víko na běžný odpad. Popelnice na běžný odpad je užší než ta modrá a hnědá, což nás zřejmě má motivovat k většímu třídění. Jako domácnost si rádi myslíme, že jsme v třídění dobří, ale jako většina z nás se pravděpodobně pravidelně dopouštíme chyb.

Britští spotřebitelé dělají při třídění odpadu dvě zásadní chyby. Jednou z nich je vhazování věcí do kontejneru na tříděný odpad, které nelze recyklovat, a druhou je nerecyklování věcí, které recyklovat lze.

Tento první jev má zvláštní název – „wishcycling“.

„Wishcycling“ je běžný u papírových výrobků, kdy si spotřebitelé nejsou jisti, zda je daný předmět recyklovatelný, a rozhodnou se jej vložit do kontejneru na tříděný odpad v naději, že by mohl být zpracován. Přáli bychom si, aby se dal recyklovat, ale nejde to. Hrozí totiž, že „znečištěný“ kontejner na tříděný odpad nebude vyvezen, nebo že celý obsah skončí na skládce, protože ruční třídění je pro společnost zabývající se nakládáním s odpady příliš nákladné a časově náročné.

Na co bychom tedy měli dbát při třídění tiskovin, papíru a kartonu?

Za prvé, záleží na tom, kde bydlíte. Je to trochu matoucí, ale místní samosprávy mají po celé zemi různá pravidla. Stále více se však prosazuje názor, že pravidla by měla být stejná bez ohledu na to, kde bydlíte. Díky úsporám z rozsahu by bylo pro všechny samosprávy mnohem lepší přijmout stejná pravidla – navíc by se mohly pořádat celostátní osvětové kampaně s jasným poselstvím.

Obecně se jedná o výrobky z papíru a lepenky, které lze a nelze recyklovat v rámci sběru odpadu z domácností.

Nejhorší scénář v souvislosti s „wishcylingem“ spočívá v tom, že na skládku skončí nejen celý obsah vaší (v mém případě modré) popelnice na tříděný odpad, ale může tam skončit i celý obsah popelářského vozu na tříděný odpad.

Mnohé místní samosprávy rozesílají samolepky, které lze nalepit na popelnice a které slouží jako jednoduchá pomůcka k rozlišení, jaký papír a tiskoviny patří do které popelnice.

Stejně jako ve všem ostatním je i zde klíčové vzdělávání. Je naší povinností jako ekologicky uvědomělých spotřebitelů si před recyklací ověřit, jak na to. Některé země ukládají vysoké pokuty spotřebitelům, kteří recyklují bez rozmyslu nebo to dělají nesprávně. Jiné zase na váš odpadkový koš nalepí velkou nálepku hanby, aby ji viděli všichni sousedé.

Britská organizace Recycle Now se staví do čela boje proti všeobecnému zmatku ve Velké Británii tím, že usiluje o sjednocení doporučení v celé zemi a zjednodušení sdělení.

Podívejme se, jak se s tímto problémem vypořádávají naši kolegové z oblasti recyklace po celém světě.

USA

V některých státech vám za nesprávné třídění odpadu nalepí štítek. Společnost zajišťující sběr odpadu nalepí štítek na váš odpad vyložený u chodníku, částečně jako odstrašující opatření, ale také s osvětovým sdělením o tom, co se dá a co se nedá recyklovat. Je zajímavé, že USA mají jednu z nejnižších míru recyklace domovního odpadu na světě, a to přibližně 32 %!

Německo

Německo se pyšní jednou z nejvyšších mír recyklace domovního odpadu na světě. Funguje zde systém „Zelená tečka“, v jehož rámci náklady na recyklaci hradí výrobci tiskovin – systém je tedy dobře financován. Většina německých domácností má dobrou představu o tom, co lze a co nelze recyklovat.

Austrálie

Stejně jako v USA mají i Australané problém s „wishcyclingem“ a s následky, které plynou z toho, že znečištěné popelnice zůstávají nevyvezené a jsou opatřeny poučným vzkazem.

Japonsko

V této oblasti jsou Japonci vzorem. Obyvatelé i podniky musí třídit odpad do několika kategorií, aby se usnadnila jeho recyklace a zpracování. Míra dodržování předpisů je mimořádně vysoká a pokuty za nedodržení pravidel jsou astronomické. Japonská kultura navíc nesnáší odhozené odpadky a nepořádek, což významně přispívá k úspěšnému fungování systému a vysoké míře recyklace.

Švédsko

Švédsko je známé svými efektivními systémy nakládání s odpady, které zahrnují rozsáhlé programy recyklace a energetického využití odpadu. Švédská vláda podporuje výrobce v tom, aby vyráběli recyklovatelné a ekologické výrobky. Často se konají osvětové kampaně zaměřené na snížení počtu případů „wishcyclingu“ (falešné recyklace) tím, že informují obyvatele o správných postupech při třídění odpadu.

Mohli bychom postupovat stejně jako Japonsko a Švédsko, kdyby se britské předpisy sjednotily a prostředky se investovaly do osvětového programu. Britští spotřebitelé si všimují, že velké supermarkety používají méně obalů. Kampaně organizované organizací Recycle Now se snaží vnést do této situace jasno. Úspěch však závisí na tom, zda se jednotliví spotřebitelé při nakládání s tiskovým odpadem, papírem a recyklací obecně zastaví a zamyslí se o tom trochu více.

Autor: Chris Rothwell, The Letterbox Consultancy, pro webové stránky DMA.